Trénink

Tato úchvatná hra se odehrává ve velmi vysokém tempu, a jsou v ní kladeny podobné nároky na naše energetické systémy jako je tomu například u amerického fotbalu nebo hokeje. Pro jistotu to napíšu znovu: amerického fotbalu nebo hokeje... ne maratonu, přespolního běhu, ani cyklistiky. Tabulka se zastoupením jednotlivých energetických systémů pro různé sporty. Sami se podívejte, jak daleko od sebe mají basketbal a vytrvalostní běh. Hráči během zápasu průměrně podstoupí 60 vysoce intenzivních úseků, či 40-60 maximálních výskoků. (Janeira, 1998). Průměrná tepová frekvence je cca 170 tepů za minutu, a hráči stráví více, než 75% výkonu v anaerobním stavu (McInnes...

Jako každý sport i hokej má svá specifika, a specificky také přetěžuje nebo zkracuje určité části těla. Abych vyjmenoval některá specifika tohoto sportu: u hráčů hokeje se často můžeme setkat s velmi rozvinutými hýžděmi, jelikož ty jsou určitým „motorem“ jejich pohybu na bruslích. Mobilita kyčlí je ale často omezena. Kotníky jsou většinou tuhé vlivem pevného sevření v bruslích, proto u hokejistů hrozí poměrně velké riziko zranění u sportů, kde kotníky nejsou tolik chráněny, jako je například fotbal či basketbal. Tuominen a jeho spolupracovníci při desetiletém monitoringu mládežnických mistrovství ale prokázali, že nejvíce zranitelnou částí těla hokejistů jsou ramena. Těm často chybí potřebná...

Ani rychlost, ani síla, ani výskok, ale hbitost, nebo, chcete-li, obratnost, je pravděpodobně nejdůležitější vlastností sportovců zápolících v různých odvětvích. Jak ale správně přistupovat k tréninku tohoto aspektu je často v mlze, a samotná cvičení mohou postrádat účinek a přenos do hry samotné. Neexistuje mnoho sportů, kde by hrála roli rychlost jako taková, tedy přímočará, jako je tomu například u sprinterů na 100 metrů. Obzvláště v týmových sportech je důležité umět zastavit, změnit směr, vyhnout se protihráči, a to co v nejkratším čase a na co nejmenším prostoru. Hned na začátek je nasnadě říci, že nejlepším tréninkem hbitosti je hraní sportu samotného. Jak ale k tomuto...

Vzhledem k tomu, že v posledních dvou letech pracuji hlavně se sportovci, kteří jsou ve věku 12-19 let, se často setkávám s tvrzeními buď těchto sportovců, nebo jejich rodičů, kteří tvrdí, že mají tito sportovci od doktora zakázáno posilovat, z důvodu obavy o jejich růst a strachu ze zranění vlivem tréninku. Při těchto přesvědčeních mi poté příjde paradoxní, že rodiče mají strach, abych "nezramoval" jejich dítě, které ale každé utkání odehraje s pěti ortézami na každé noze, a i sportovec samotný ví, že je slabý, nedokáže provést jeden pořádný klik (běžná realita), a při přestupu do vyšší věkové kategorie jej...