Nákupní košík 0

Trénink hbitosti - jak na něj?

Trénink

Ani rychlost, ani síla, ani výskok, ale hbitost, nebo, chcete-li, obratnost, je pravděpodobně nejdůležitější vlastností sportovců zápolících v různých odvětvích. Jak ale správně přistupovat k tréninku tohoto aspektu je často v mlze, a samotná cvičení mohou postrádat účinek a přenos do hry samotné. Neexistuje mnoho sportů, kde by hrála roli rychlost jako taková, tedy přímočará, jako je tomu například u sprinterů na 100 metrů. Obzvláště v týmových sportech je důležité umět zastavit, změnit směr, vyhnout se protihráči, a to co v nejkratším čase a na co nejmenším prostoru.

Hned na začátek je nasnadě říci, že nejlepším tréninkem hbitosti je hraní sportu samotného. Jak ale k tomuto tréninku přistupovat, pokud nemáte možnost mít okolo sebe spolu- či protihráče, a musíte co nejvěrněji simulovat podmínky samotného sportu?

Pravděpodobně nejčastějšími pomůckami při tréninku hbitosti jsou rychlostní žebřík a různé typy kuželů či kloboučků. Cviky s těmito pomůckami ale v sobě skrývají jeden nepříjemný fakt – dráha pohybu sportovce je přednastavena, a ten není nucen reagovat na pokyny zvenčí. Ať už tedy postavíte kužely do jakéhokoliv rozestavení, a vymyslíte jakkoli obtížné variace probíhání žebříkem, sportovec je schopen se toto nastavení naučit, a tím dochází k zlepšování času na těchto cvicích, ale přenos do sportu samotného je zde minimální!

U rychlostního žebříku je další nepříjemnou skutečností to, že hráč se při jeho probíhání dívá stále pod sebe, což by při hraní sportu samotného s sebou neslo negativní následky. Žebříky a různé drilly využívající rozestavění kuželů tedy mohou být přínosné v rámci rozcvičení před výkonem samotným, nebo jako pomůcka pro hráče, aby se naučili efektivně brzdit a měnit směr. Cviky za využití žebříku a kuželů by ale neměly být jedinými, které se zasadí o trénink hbitosti.

U tohoto tréninku je žádoucí využít ať už vizuální, nebo zvukový podnět, na který musí sportovec reagovat. Tyto podněty lépe odrážejí děje, které probíhají ve sportovním utkání. Pro příklad uvádím některé cviky:

Reakce na pohyb rukou: Sportovec se rozběhne přímo proti vám, a mění směr na tu stranu, na kterou trenér zvedne ruku (lze tento cvik provést i v opačném gardu, tedy že zvednutá paže představuje určitou závoru, a sportovec musí běžet na druhou stranu). Cvik lze samozřejmě provést i s naznačením nohou, fantazii se meze nekladou.

Reakce na zvukový podnět: Trenér stojí za sportovcem, který se rozbíhá, a čeká na zvukový podnět (levá/pravá), a následně co nejrychleji vyráží k položenému kuželu na dané straně.

Pro týmové sporty: Reakce na podněty po zachycení přihrávky: K tomuto drillu jsou ideálně zapotřebí minimálně 3 osoby. Jednou z nich je sportovec, který v určitém prostoru chytá přihrávku (která by neměla být ideální, a neměla vést přímo na sportovce), ihned poté po sportovci další osoba hodí míček, kterému se sportovec musí vyhnout, následně buď trenér, nebo někdo ze spoluhráčů vyráží proti sportovci, a vybírá si jednu stranu, na kterou zakračuje, sportovec  držící míč na tuto změnu reaguje a mění směr.

Cviků samozřejmě existuje více, a pokud se chcete dozvědět o některých dalších, neváhejte mi napsat, stejně tak lze využít i jiné pomůcky, jako jsou různá světla atd. Trénink hbitosti je tedy opředený spoustou nejasností, ale hlavním cílem je stále co největší přenos do dané sportovní aktivity. Pokud budete schopni protančit jako tanečník samby žebříkem za pár sekund, ale vaše hbitost ve hře samotné je stále stejná, tento cvik nebyl efektivní, a naučil jste se pouze zažitý vzorec pohybu, který jste vlivem opakování automatizoval.

Trénujte tedy chytře, a budu se na vás těšit u dalších článků.

                                                                                                                                                                        Jakub Kalus



Předchozí článek Následující článek


Okomentovat

Váš komentář musí být schválen správcem, než bude publikován, prosíme tedy o strpení.