Nákupní košík 0

Prevence zranění předního zkříženého vazu ve sportu - 1. část

Kolenní kloub je největším a současně jedním z nejvíce zraňovaných kloubů lidského těla. Jednou ze struktur náchylných ke zranění je přední zkřížený vaz (ACL), který je uložen uvnitř kloubu a zajišťuje jeho předozadní stabilitu. Poranění tohoto vazu má často devastující následky jak pro sportovní kariéru, tak i na kvalitu života sportovce. Vědecká i trenérská komunita se dlouhou dobu snaží odhalit efektivní způsoby, jak předcházet nekontaktním úrazům této důležité struktury. Kontaktní mechanismus zranění značí, že kapacita poškozené tkáně byla překročena vlivem vnějšího tělesa, například srážkou se soupeřem, nebo úderem hokejovou holí atp. Je jasné, že tréninkovým programem budou tyto zranění jen těžko ovlivnitelné, proto se preventivní programy zaměřují převážně na nekontaktní zranění.

ACL - přední zkřížený vaz

Je ale vůbec možné mluvit o prevenci? Jak můžeme vědět, že je konkrétní program účinný, a tedy předchází zraněním? Pokud by nás zajímal rozvoj síly, je odpověď jednoduchá – necháme skupinu probandů trénovat určitým způsobem a její silový projev se po uplynutí stanovené doby zlepší výrazněji než u skupiny, která trénovala jinak. V případě, že jediným rozdílem v programu skupin byl způsob rozvoje síly, můžeme navrhovaný model považovat za účinný.

Účinná prevence zranění se však projeví tím, že ke zranění nedojde v námi pozorovaném období. Nemůžeme ale s jistotou říct, jestli by zranění nastalo, kdyby program aplikován nebyl. Tento problém výzkumníci často řeší tak, že u určité homogenní populace – například u profesionálních fotbalistů působících v nejvyšší soutěži konkrétního státu, je sledována četnost výskytu zkoumaného zranění, v našem případě zranění ACL. Po získání informací o počtu zranění například v jedné sezóně se aplikuje na tuto skupinu preventivní tréninkový program a sleduje se, jestli se počet zranění v další sezóně změnil.

Operace byla nepříjemná a rehabilitace dlouhá. Již mnoho let ulevuji operovanému kolenu a začal jsem mít problémy s kolenem druhým.

Už při prvém pohledu můžeme vidět, že na výsledek bude mít vliv nespočet faktorů – hráči v soutěži se sezonu od sezony mění, mění se jejich psychický i fyzický stav, upravují se pravidla soutěží, vyvíjí se používané technologie, vliv počasí u sportů probíhajících mimo tělocvičnu bude vždy jiný, a tak bychom mohli jmenovat dále.

I tak není třeba brát „boj s křižáky“ jako předem prohraný a marný. V této sérii článků se proto zaměřujeme na popis nejčastějších faktorů ovlivňujících nekontaktní zranění ACL a způsobů, jak je tréninkem ovlivňovat.

Faktory neovlivnitelné tréninkem

Náchylnost ke zraněním ACL je významně ovlivněná skupinou faktorů, které sice nemůžeme ovlivnit, ale musíme je mít na paměti, vždy když zvažujeme aplikaci tréninkového programu zaměřeného na redukci rizika zranění ACL. Jedná se například o pohlaví a biomechanické i biochemické rozdíly s pohlavím spojené, věk, růstový spurt, nároky sportovní disciplíny, individuální anatomické odchylky a předchozí zranění.

Odborná literatura poskytuje nejednoznačné odpovědi na otázku, jestli jsou ke zranění ACL náchylnější muži nebo ženy. Větší část výzkumů označuje za zranitelnější ženy (Beck et al., 2017; Beynnon et al., 2014; Gornitzky et al., 2016; Stanley et al., 2016), avšak existují i studie, které zjistily častější výskyt u mužů (Mall et al., 2014; Sanders et al., 2016). Zdá se, že nejvíce ohrožené jsou věkové skupiny do 20 let (Beck et al., 2017; Sanders et al., 2016) a nad 40 let (Mall et al., 2014).

Dvě operace, dlouhá rehabilitace, u které je největší brzdou čas, který prostě předběhnout nejde...

K největšímu výskytu zranění ACL dle literatury dochází při sportech, které jsou typické rychlými změnami směru pohybu a rotačními pohyby (Webster et al., 2014, Boden et al., 2000). Do této kategorie patří hlavně fotbal, americký fotbal, basketbal, lakros a ragby (Beynnon et al., 2014; Gornitzky et al., 2016; Krosshaug et al., 2007). Stejně tak jsou ohroženi i sportovci, kteří mají ve svém sportu přítomno velké množství dopadů a odrazů, což jsou všechny sporty výše jmenované.

Nejvíce rizikovým scénářem, který může vést ke zranění této struktury je ten, kdy:

  • Koleno směřuje dovnitř při došlapu/dopadu
  • Koleno je přibližně v plné extenzi – nejrizikovější je 20-30° flexe v koleni (tedy stav, kdy je dolní končetina v koleni skoro natažená) (Berns et al., 1992, Boden et al., 2000, Markolf et al., 1995, Yu et al.,2007)
  • Celá nebo převážná část váhy sportovce je přenesena na jednu nohu
  • Trup je nakloněn do strany (Hewett et al., 2010)

Tento scénář můžeme pozorovat například při změně směru, vedoucí k oklamání obránce, případně při dopadu/odrazu.

Fanoušci basketbalu, vzpomínáte?

 

Do rizikové skupiny patří také sportovci, kteří mají přirozeně slabší ACL, jinou anomálií stavby kolenního kloubu a lidi, kteří již prodělali protržení ACL a podstoupili jeho operativní rekonstrukci. Je zajímavé, že ve většině výzkumů týkajících se druhého zranění ACL převažovalo zranění končetiny, která rekonstrukci ACL nepodstoupila (Paterno et al., 2014; Schilaty et al., 2017; Webster et al., 2014). Schilaty et al. (2017) i Webster et al. (2014) zjistili zvýšené riziko druhého zranění ACL u pacientů, kteří byli v čase prvního zranění a operace mladší než 20 let. Dvounásobně vyšší riziko druhého zranění po rekonstrukci ACL se vyskytlo i u lidí, u kterých byla v blízké rodině zjištěná historie zranění ACL (Webster et al., 2014).

Faktory ovlivnitelné tréninkem

Stejně jako je dlouhý výčet vlivů, které bez našeho přičinění zvyšují pravděpodobnost zranění této struktury, je dlouhý i seznam faktorů, kterým můžeme věnovat pozornost a píli ve svém tréninkovém procesu, a minimalizovat tak riziko přetržení zkříženého vazu. O jaké faktory se jedná?

  • Stav chodidla a propriocepce
  • Úroveň silových schopností
  • Posturální instabilita
  • Technika dopadu/výskoku
  • Technické zvládnutí změny směru a rychlosti pohybu
  • Rozsah pohybu
  • Únava

Návrat je hlavně o psychice, kdy jsem si pořád nebyl jistý, zda je koleno na daný pohyb připraveno. Největší problém jsem měl s úbytkem respektive návratem svalové hmoty na postižené končetině.

Myslíte si, že větší silovou připraveností u zraněných sportovců oplývají kvadricepsy nebo hamstringy – a na kterou svalovou skupinu se více „spoléhají“ ženy? Zajímá vás, jaké chyby můžete udělat při dopadu a zvýšit tak své riziko zranění. A jaký vliv může mít únava na rupturu ACL? K tomu všemu se dostaneme postupně v dalších článcích.

ACL - přední zkřížený vaz

Prevenci zranění zkříženého vazu není radno podceňovat, což vám potvrdí jistě každý, kdo prodělal nekončící rekonvalescenci po jeho přetržení. Našim cílem je vás vybavit co možná nejkomplexnějším popisem rizikových faktorů a rad k tomu, abyste tomuto zranění co nejúspěšněji předcházeli ať už jako sportovci, či trenéři. Správně nastavený tréninkový program může snížit riziko tohoto zranění až na polovinu, což jistě není zanedbatelný pokles. (Hewett et al., 1999)

Pokud si nechcete nechat ujít další články z této série, sledujte nás na sociálních sítích, na kterých můžete sledovat náš tvůrčí proces:

Tino Janikov: 

Kondiční trenér basketbalistů USK Praha kategorie U19 a student doktorského oboru Kinantropologie na FTVS UK.

Jakub Kalus:

Jakub Kalus

Kondiční trenér basketbalistů mmcité+ Brno a BŠM Brno, autor knihy Jumper's Guide. Student magisterského oboru Biochemie na PřF MU.

Reference:

BECK, N. A. et al. ACL tears in school-aged children and adolescents over 20 years. Pediatrics. 2017, 139, 3.

BERNS, Gregory S.; HULL, M. L.; PATTERSON, Hugh A. Strain in the anteromedial bundle of the anterior cruciate ligament under combination loading. Journal of Orthopaedic Research, 1992, 10.2: 167-176.

BEYNNON, B. D. et al. The effects of level of competition, sport, and sex on the Incidence of First-Time noncontact anterior cruciate ligament injury. The American Journal of sports medicine. 2014, 42, 8: 1806–1812.

BODEN, Barry P., et al. Mechanisms of anterior cruciate ligament injury. Orthopedics, 2000, 23.6: 573-578.

GORNITZKY, A. L. et al. Sport-specific yearly risk and incidence of anterior cruciate ligament tears in high school athletes: A systematic review and meta-analysis. The American journal of sports medicine. 2016, 44, 10: 2716-2723

HEWETT, Timothy E., et al. The effect of neuromuscular training on the incidence of knee injury in female athletes. The American journal of sports medicine, 1999, 27.6: 699-706.

HEWETT, Timothy E., et al. Understanding and preventing acl injuries: current biomechanical and epidemiologic considerations-update 2010. North American journal of sports physical therapy: NAJSPT, 2010, 5.4: 234.

KROSSHAUG, Tron, et al. Mechanisms of anterior cruciate ligament injury in basketball. The American journal of sports medicine, 2007, 35.3: 359-367.

MALL, N. A. et al. Incidence and trends of anterior cruciate ligament reconstruction in the United States. The American journal of sports medicine. 2014, 42, 10: 2363-2370.¨

MARKOLF, Keith L., et al. Combined knee loading states that generate high anterior cruciate ligament forces. Journal of Orthopaedic Research, 1995, 13.6: 930-935.

PATERNO, M. V. et al. Incidence of second ACL injuries 2 years after primary ACL reconstruction and return to sport. The American journal of sports medicine. 2014, 42, 7: 1567–1573.

SANDERS, T. L. et al. Incidence of anterior cruciate ligament tears and reconstruction: A 21-year population-based study. The American journal of sports medicine. 2016, 44, 6: 1502-1507.

SCHILATY, N. D. et al. Incidence of second anterior cruciate ligament tears (1990-2000) and associated factors in a specific geographic locale. The American journal of sports medicine. 2017, 45, 7: 1567–1573.

STANLEY, L. E. et al. Sex differences in the incidence of anterior cruciate ligament, medial collateral ligament, and meniscal injuries in collegiate and high school sports: 2009-2010 through 2013-2014. The American journal of sports medicine. 2016, 44, 6: 1565-1572.

WEBSTER, K. E. et al. Younger patients are at increased risk for graft rupture and contralateral injury after anterior cruciate ligament reconstruction. The American journal of sports medicine. 2014, 42, 3: 641–647.          

YU, Bing; GARRETT, William E. Mechanisms of non-contact ACL injuries. British journal of sports medicine, 2007, 41.suppl 1: i47-i51.

 



Předchozí článek Následující článek


Okomentovat

Váš komentář musí být schválen správcem, než bude publikován, prosíme tedy o strpení.