Nákupní košík 0

Rychle a zběsile: Zaostřeno na zrychlení - 1. část

Ano, moje infantilní já si jako název článku zvolilo název filmu. Docela dobře totiž vystihuje podstatu úspěchu sportovců napříč sporty. Zběsilost si necháme na jindy, a podíváme se společně na podstatné faktory rychlosti, přesněji řečeno na zrychlení.

Zrychlení na 10 metrech se v poslední době jeví jako jeden z hlavních faktorů úspěchu na hřišti samotném. Dává to smysl, pokud se zamyslíme nad tím, kolik prostoru hráči jednotlivých sportů na hřišti dostanou a kolikrát, a zda vůbec, se dostanou do maximálních otáček a využijí maximální rychlosti.

K maximálnímu možnému zrychlení přispívají různou měrou tyto 3 faktory:

  • Maximální aplikovaná síla
  • Minimální doba kontaktu chodidla s podložkou
  • Aplikování síly ve správném směru

Pamatujete si z minulého článku na silově-rychlostní křivku? Pravděpodobně už ne. V trochu složitější formě ji vidíte níže.

Tvařme se prosím, že křivka je pravidelná a perfektně provedená...

Na grafu výše vidíte inverzní vztah mezi silou a rychlostí - čím větší síla, tím menší je rychlost, a naopak. Také zde přibyla nová křivka, připomínající kopec, která představuje sportovcův výkon - ten je největší, pokud se sportovec zaměřuje na cviky spadající do 30-70 % maximální zátěže na jedno opakování - sem patří například dřepy s výskokem s jednoručkami, těžší plyometrické cviky, běh se zátěží v podobě tažného zařízení apod.

Rychlost samotná je logicky velmi dobře ovlivnitelná samotnými sprinty, zatímco maximální síla se nejlépe nahání pomocí těžkých činek. Jak výkon, tak rychlost, tak i síla by tedy pro zajištění maximálního zrychlení měly být rozvíjeny.

To však k zajištění těch nejlepších časů na krátkých vzdálenostech nestačí. Držme se názvu tohoto článku - pouhé zajištění výše popsaných faktorů by znamenalo to stejné, jako zakoupení nadupaného sporťáku - ovšem s nulovými schopnostmi jej řídit. 

It don't matter if you win by inch or a mile. Winning's winning. Dominic Toretto

Dalším velmi významným faktorem je technika běhu. V čem jsou elitní sprinteři zpravidla z technického pohledu jiní, než pomalejší sportovci?

  • Kolena jsou při běhu vysoko
  • Je u nich přítomen předklon a rovná záda
  • Minimalizují brzdné efekty
  • Udržují si u běhu dorsiflexi (špičku přední nohy nahoře)
  • Dokáží pokrýt velkou vzdálenost při malém počtu kroků
  • Aplikují sílu ve správném směru

Pro porovnání opět nejlépe poslouží následující dva obrázky

Dnes je to jeden hezčí obrázek než druhý...

U sprintera si všimněte rovných zad, správného pohybu paží, vysokého kolena, špiček nahoru, a dlouhého kroku, který mu pomůže pokrýt velkou vzdálenost a zároveň je zde trochu skrytá schopnost působit co nejefektivněji proti podložce ve správném směru (horizontálně), což je stěžejní pro co nejvyšší rychlost sprintu. (viz reference)

Shrnutí

Z tohoho článku byste si tedy měli odnést to, že jak navyšování síly, rychlosti, tak i výkonu - v tom správném poměru mezi nimi, vede ke zlepšení potenciálu běhat rychleji. Nicméně u běhu nezáleží pouze na velikosti síly, kterou působíme na podložku, ale i na směru jejího využití, a tak technika běhu rozhoduje o tom, jak dokážeme tyto schopnosti co nejlépe přetavit v co nejrychlejší čas.

Reference:

1) Morin JB, Edouard P, Samozino P. Technical ability of force application as a determinant factor of sprint performance. Med Sci Sports Exerc. 2011;43(9):1680-8.

2) Clark KP, Weyand PG. Sprint running research speeds up: A first look at the mechanics of elite acceleration. Scand J Med Sci Sports. 2015;25(5):581-2.



Předchozí článek Následující článek


Okomentovat

Váš komentář musí být schválen správcem, než bude publikován, prosíme tedy o strpení.