Střed těla a způsoby jeho efektivního zapojení

Střed těla neboli core je, souborem mnoha trupových svalů, jejichž primární funkcí je stabilizace a pohyb pánve, páteře a hrudníku. Mezi tyto svaly řadíme svaly břišní, autochtonní (vlastní) svaly zádové, mezi které patří zejména vzpřimovače páteře a souhrnně je lze nazývat m. erector trunci, svaly pánevního dna a v neposlední řadě bránici (Čihák, 2011).

Někteří autoři do středu těla řadí i svaly krční páteře, svaly stabilizující lopatky, ale i kyčle. Behm et al., (2010) do tohoto komplexu zařazuje i celý ramenní pletenec, pánev a kyčelní kloub se všemi tkáněmi, nejen svaly.

Mezi další funkce těchto svalů bychom mohli zařadit zejména ventilační-dechovou funkci, jelikož bránice a břišní svaly mají nezastupitelnou nádechovou i výdechovou funkci. Bránice také funguje např. jako svěrač jícnu, čímž se velmi podílí také na gastroezofageálním refluxu (pálení žáhy). Pánevní dno má velkou roli např. při defekaci a porodu. Je to zkrátka velmi důležitý komplex svalů s nespočet funkcemi pro život člověka.

Optimálně silný střed těla přispívá k prevenci zranění osového skeletu a dolních končetin (Hides et al., 2011). Střed těla je také důležitý ve výkonu sportovce kvůli přenosu síly ze středu těla do horních i dolních končetin (Kibler et al., 2006).

Střed těla

Každý sport potřebuje odlišné zapojení svalů středu těla. Silové sporty potřebují během pohybu (dřep, nadhoz, trh,...) zpevnění a tuhost středu těla (core stiffness nebo také core bracing). Naopak sporty jako tenis potřebují kontrolovanou mobilitu středu těla ve všech rovinách s optimální stabilizací středu těla v celém rozsahu pohybu.

Pokud se Vám tento článek líbí, přihlaste se k odběru novinek, aby Vám žádné články ze světa silově-kondiční přípravy neunikly:

Dnes díky EMG měření svalů (EMG = elektromyografie, metoda, sloužící k posouzení aktivity svalstva) lze posoudit, u kterých cviků se svaly středu těla nejvíce aktivují. Níže zmíněné výzkumy se zaměřily právě na zjištění míry aktivace jednotlivých svalů středu těla u různých cviků.

Které cviky vedou k nejvyšší aktivaci svalstva středu těla?

Oliva-Lozano et al., (2020) zpracoval rozsáhlou meta-analýzu pro porovnání EMG aktivity těchto svalů u mnoha specifických cviků na střed těla (plank, side plank, bird dog, deadbug/mrtvý brouk,...), cviků s volnými vahami (dřep, vzpěračské cviky,..), cviků na labilních gymnastických míčích atd. Svaly středu těla se zapojily u všech cviků.

Nejvyšší aktivita m. rectus abdominis, m. erector trunci a m. obliquus externus abdominis byla změřena u cviků s volnými váhami. M. obliquus internus adbominis pracoval nejvíce u specifických core cviků a mm. multifidi pracovaly nejvíce u cviků jako prone trunk extension. Aktivita mm. multifidi byla také vysoká u cviku plank a cviků s volnými váhami (dřep, mrtvý tah).

Martuscello et al., (2013) také vytvořil meta-analýzu, kde se zaměřil ale jen na hluboké svaly středu těla. Konkrétně mm. multifidi, m. transversus abdominis a m. quadratus lumborum. Prováděných cviků v tomto výzkumu bylo opět mnoho a byly rozděleny do skupin cviků na střed těla (back extension, sit up,...), stabilizačních cviků na střed těla (plank, side bridge,...), cviků na střed těla na gymnastickém míči a cviků s volnými váhami.

Střed těla

Mm. multifidi nejvíce pracovaly u cviků s volnými váhami a při core cvicích na gymnastických míčích. Aktivita n. trasversus abdominis byla nejvyšší při stabilizačních core cvicích a stabilizačních core cvicích na gymnastických míčích. Pro stanovení závěrů u m. quadratus lumborum nebylo dostatek dat.

Stručný přehled výzkumu: Svaly středu těla se zapojují u všech komplexních pohybů, které člověk vykonává, nejvíce efektivní cviky pro zapojení svalů středu těla poté jsou cviky s volnými váhami a specifické core cviky (např. side plank, bird dog, dead bug,...).

Autorem článku je fyzioterapeut Ondřej Prudil, který se věnuje studii vědeckých poznatků v oblasti fyzioterapie, a následně je převádí do praxe pro sportovce a trenéry. Další témata z této oblasti naleznete na jeho Instagramu

Zdroje:

  1. Behm, D, Drinkwater, E, Willardson, J, and Cowley, P. The use of instability to train the core musculature. Appl Physiol Nutr Metab 35: 91–108, 2010.
  2. Čihák, Radomír. Anatomie. 1. 3., upr. a dopl. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3817-8.
  3. Hides, J, Brown, C, Penfold, L, and Stanton, W. Screening the lumbo-pelvic muscles for a relationship to injury of the quadriceps, hamstrings, and adductor muscles among elite Australian Football League players. J Orthop Sports Phys Ther 41: 767–775, 2011.
  4. Kibler WB, Press J, Sciascia A. The role of core stability in athletic function. Sports Med. 2006;36:189–198
  5. Martuscello JM, Nuzzo JL, Ashley CD, Campbell BI, Orriola JJ, Mayer JM. Systematic review of core muscle activity during physical fitness exercises. J Strength Cond Res. 2013 Jun;27(6):1684-98. doi: 10.1519/JSC.0b013e318291b8da. PMID: 23542879.
  6. Oliva-Lozano JM, Muyor JM. Core Muscle Activity During Physical Fitness Exercises: A Systematic Review. Int J Environ Res Public Health. 2020 Jun 16;17(12):4306. doi: 10.3390/ijerph17124306. PMID: 32560185; PMCID: PMC7345922.

Starší článek Novější článek

Přidat komentář

Prosím berte v potaz, že komentáře musí být schváleny předtím, než budou publikovány.