Většina z nás se dostane k systematickému tréninku, který si dokážeme sami regulovat, až na prahu dospělosti. Zažijeme tak první přípravu na sezonu, kterou si skládáme podle sebe, první silové tréninky v sezoně, od kterých očekáváme zlepšení, pocity uspokojení z dobře odvedené práce, ale i mnoho zklamání z toho, když něco „přepískneme“ nebo se vlastní chybou zraníme.
Mnohé hodnoty a lekce, které získáme díky tréninkovému procesu, nemají prakticky nic společného s naší kondiční připraveností, s tím, jaké podáváme výkony u komplexních cviků, nebo s tím, jak velký je náš biceps. Všechny tyto benefity jsou jistě skvělé, nicméně pokud nahlédneme za oponu, zjistíme, že toho můžeme nalézt mnohem více.
Tyto lekce se mohou objevovat až po mnoha letech, které jsme strávili systematickým tréninkem. Nenapadnou nás hned první den, co vkročíme do posilovny. V počátcích jsou jedinými benefity, které vnímáme to, že jsme silnější, rychlejší, vypadáme lépe, případně se zbavíme bolesti. Časem se však začnou projevovat i jiné faktory.
Mnohé tyto oblasti zdaleka nejsou tak povrchní, jak by se na první pohled mohlo zdát tehdy, pokud se většina populace zamyslí nad tím, co obnáší silový trénink či trenérství. Často ani nejsme schopni vnímat, co se všechno naučíme na své cestě a uvědomíme si to až zpětně. Trénink nám tak může poskytnou cenné lekce, které jsou využitelné i v jiných aspektech života. Které to jsou?
1) Osobnostní růst
Pokud si vezmeme jako příklad trénink dětí a dospívajících z pohledu trenéra, samotná tréninková jednotka umí často být trnem v patě, jelikož děti neustále ztrácejí pozornost, stabilitu, či chuť trénovat, a zdaleka se tak takový trénink nerovná tréninkové jednotce u profesionálního dospělého sportovce. Z výkonnostního hlediska sice můžeme pozorovat posun, a rozvoj schopností a provádění základních pohybových vzorů u dětí je důležité, nicméně tento tréninkový proces má i sekundární efekty.
Může pomoci s dětem s organizací svého učení či práce, takže začnou nosit ze školy (nebo z online hodin) lepší známky. Mohou zlepšit své sebevědomí, takže se nestydí mluvit v kolektivu. Nemusí se tak nutně vždy zlepšit ve všech metrikách kondiční připravenosti, nicméně rostou lidsky, dospívají.
Pokud se přesuneme do dospělé kategorie a šli bychom do posilovny s tím, že chceme pracovat na svém osobnostním růstu, pravděpodobně by nás to odradilo (stejně tak, pokud by nám to navrhnul náš trenér). Chceme prostě zesílit a vypadat dobře v plavkách. Nicméně jako sekundární jev se může vyskytnout právě to, že porosteme i jako osobnost.
To, co nás prvotně dostane na trénink je zpravidla pocit, kdy se necítíme dobře ve svém vlastním těle a chceme se posunout z hlediska výkonnosti či z hlediska estetického. Mnohdy nás k tomuto rozhodnutí dovede i krize (výsledková, vztahová, mentální), nebo doporučení někoho z blízkých či některé z významných osob (lékař). Většina z nás však začne navštěvovat posilovnu, nebo si najme trenéra z toho důvodu, že chce změnit svou postavu.
V průběhu své cesty však objevíme další aspekty, ve kterých nám trénink pomáhá, než je jen estetická přeměna naší postavy. K těmto faktorům osobnostního růstu bychom mohli dospět i pomocí náboženství nebo knih o osobním rozvoji, nicméně ne vždy pro nás tyto způsoby představují cestu, po které chceme jít.
Statisticky dohledatelným faktem je, že lidé, kteří se pravidelně věnují tréninku, mají zpravidla vyšší míru spokojenosti se svým životem, lépe se vypořádávají s různorodými překážkami, ve kterých zároveň vidí vyšší hodnotu a berou je jako cenné lekce. Výzkumy také naznačují, že lidé, kteří pečují o svou tělesnou stránku, jsou zpravidla úspěšnější v mnoha kategoriích života (podnikání, škola).
2) Bolest je součástí života
Jednou z prvotních lekcí, které nám uštědří trénink, obzvláště ten, prováděný v posilovně, je, že změníme svůj vztah vůči bolesti či utrpení. V počátcích byl náš vztah k bolesti takový, že jakmile bychom ucítili pálení svalstva nebo jiný typ bolesti, okamžitě bychom měli tendenci přestat. Překvapilo nás to, takový typ bolesti jsme neznali a nevíme, jak se s ním vypořádat.
Po prvním tréninku v posilovně zpravidla býváme tak rozbolavění, že přemýšlíme nad tím, zda je tento stav normální, respektive zda jsme to až příliš nepřepískli a neublížili si. Jak se stáváme zkušenějšími, je však bolest tím, co vyhledáváme, jelikož je mnohdy žádoucí pro dosažení progrese.
Naše tolerance vůči bolesti se tak mílovými kroky posouvá, víme, že se jedná o přechodný jev, a bolest chápeme jako faktor, který doprovází benefity, které se podepíší na naší výkonnosti nebo tělesné kompozici. Samotný trénink nás tak naučí vystoupit z naší komfortní zóny, což je jev, kterého můžeme následně využít v mnoha oblastech svého života, ať už se bavíme o práci, vzdělání, nebo vztazích.
Víme, že odchod z komfortní zóny (například ze zaměstnání, které nás nebaví, ale které nabízí veškerý komfort), může být bolestivý, a může skončit neúspěchem, nicméně tuto bolest známe a je vyšší pravděpodobnost, že budeme vědět, jak se s ní vypořádat.
Nezávisle na tom, jaké je naše sociální postavení, se ve svém životě setkáme s mnoha událostmi, které přinesou utrpení, a náš vztah k těmto událostem je stěžejní, jelikož se těmto jevům nejsme schopni vyhnout. Ve svém životě tak musíme prožívat bolest a utrpení, které jsou esencí života, nicméně jak na tyto jevy zareagujeme? Zlomí nás, utečeme před nimi, nebo se jim postavíme čelem?
3) Porážky v sobě skrývají cenné lekce
Další lekce, kterou nám dá trénink či sport, je ta, díky které se naučíme přijímat porážky. V našich začátcích, kdy absolvujeme první tréninky v posilovně, jsme špatní prakticky ve všem, k čemu se dostaneme. Chybí nám koordinace, technika, síla. Mohli bychom tyto jevy brát jako porážku a už se v posilovně nikdy neukázat, anebo se přes ně přenést, zaznamenat pokrok, a postupně narážet na další a další překážky, při kterých budeme selhávat (nezvládneme pokročilejší cviky z hlediska techniky, nejsme schopni pracovat se zátěží, s jakou jsme chtěli provádět všechny série).
Nejinak je tomu ve sportovním prostředí, kdy zažijeme mnoho utkání, které skončí prohrou, a stejně tak i mnoho těch, ve kterých podáme špatný výkon. Každá porážka však v sobě skrývá lekci a my se tak stáváme neustále zkušenějšími, a můžeme se z nich poučit. Co jsme mohli udělat lépe? Možná jsme se svou vinou málo vyspali, nebo jsme se zapomněli najíst, podcenili jsme něco z hlediska kondiční připravenosti. Anebo jsme udělali všechno správně a i tak jsme měli špatný den. I to se stává a díky sportu se učíme tyto jevy akceptovat.
Neúspěch je tak nedílnou součástí každého procesu, který vede k našemu růstu, a pokud jsme schopni jej akceptovat a poučit se z něj, bude to mnohem efektivnější přístup, než kdybychom se neúspěchu vždy za každou cenu snažili vyhnout.
V mnohých oblastech našeho života máme tendence neustále plánovat, debatovat, přemýšlet nad tím, zde je náš přístup správný, zatímco své myšlenky nikdy nepřetavíme v činy. Pokud je převedeme do praxe, možná se bude jednat o neúspěch, ale alespoň budeme vědět, že se nejednalo o správnou cestu a můžeme vymyslet protiakci a způsoby, jak svůj nápad pozměnit či vylepšit. Také bereme v potaz fakt, že málokdo zvládne věci dělat správně ihned na první pokus. Lekce ze sportu nám v tomto mohou značně pomoci, jelikož víme, že kdo nenastoupí do zápasu, který může dopadnout jakkoliv, ten nikdy nevyhraje.
4) Starej se o sebe samotného jako o někoho, na kom ti záleží
Další z lekcí, kterou nám trénink dá, a kterou si uvědomíme často až mnohem později, je, že bychom se měli starat sami o sebe jako o někoho, na kom nám nejvíce záleží. Mnohdy máme tendence se starat o svého partnera, své rodiče, své klienty, svěřence, známé, kamarády. Často máme chuť ostatním dát ze sebe to nejlepší. Nicméně pokud časem nebude z čeho brát, nemůžeme ani efektivně sloužit ostatním. Pokud jsme neustále unavení, otrávení, necítíme se dobře ve svém vlastním těle, odrazí se to i na našich činech a lidé okolo nás to poznají.
V počátcích svého tréninkového procesu se k sobě většinou chováme tak, jako bychom neměli sami sebe vůbec rádi. Nejsme spokojeni se svou výkonnosti, se svým zevnějškem, a chceme se za to potrestat. A tak provádíme až příliš těžké tréninky, zkoušíme šílené diety, a za každý přešlap, který provedeme, sami sebe trestáme. Spíše než k žádoucímu posunu to povede k vyhoření či tréninkové stagnaci, jelikož své tělo nechápeme jako něco, o co se musíme adekvátně starat, ale jako objekt, na kterém si můžeme vybít svou zlost a nejistotu.
Tento článek je součástí nové knihy, která bude zaměřena na komplexní kondiční přípravu sportovců. Pokud nechcete přijít o nové články z připravované knihy, případně nechcete zmeškat její předprodej, přihlaste se k odběru novinek a nic vám neunikne:
Pokud se tak o sebe začneme starat jako o někoho, na kom nám záleží, náš tréninkový proces nebude ani přehnaně intenzivní, ani nedostatečný, strava bude podporovat naše cílem rozumným způsobem, naučíme si brát čas pro relaxaci, případně se naučíme říkat ne, jelikož víme, že potřebujeme čas sami pro sebe.
Na naše první tréninky nás zpravidla „dokope“ pocit méněcennosti a nespokojenosti se svým tělem, nicméně v průběhu celého procesu si uvědomíme, že abychom se mohli skutečně posouvat, musíme svému tělu poskytnout dostatečnou péči a být flexibilní v tom, jak k němu přistupujeme. Zpravidla to však zjistíme bolestnou cestou, kdy dojde ke ztrátě chuti k tréninku, nechutenství k jídlu, špatným výsledkům po návštěvě lékaře, změnám nálad, nebo zranění, které nás přinutí se zamyslet nad tím, jak k celému procesu přistupujeme.
Často sami sebe vnímáme jako někoho, kdo není dost dobrý. Zůstat stát v komfortní zóně a spokojit se s tím, že už se nikdy nikam neposuneme, je jedna věc, nicméně opačným extrémem je až chorobná nespokojenost se vším, co děláme, kdy sami sebe neustále kritizujeme a nikdy nejsme schopni nadzvednout nohu z plynu.
Pokud změníme svůj přístup, zjistíme, že tréninky se najednou stanou zábavnějšími, přistupujeme k nim s větší energií, a to se také následně projeví na naší výkonnosti či postavě. Pokud se tak k sobě naučíme chovat a poslouchat své tělo, dokážeme uznat, že se necítíme ve své kůži a tréninkovou jednotku upravíme, případně vynecháme, než abychom vždy šli přes pomyslný závit. Podobně tomu je i v našem stravování, kdy do sebe nebudeme na sílu cpát další gramy proteinu tehdy, pokud se necítíme ve své kůži a naše trávení je zcela rozhozené, ale uděláme pomyslný krok zpět a zamyslíme se nad tím, co by šlo udělat jinak a lépe, a jak si na chvilku v této oblasti ulevit.
5) Soustředíme se na věci, které máme pod kontrolou
Další životní lekce, kterou nám trénink nabízí je, že se naučíme soustředit na věci, které máme pod svou kontrolou a ignorovat ty, které neovlivníme. Můžeme ovlivnit svůj přístup, své nasazení, svou přípravu na výkon. Neobejdeme svou genetiku či stavbu kostí, které dávají rámec tomu, jaké postavy či výkonnosti můžeme dosáhnout. Ukázkou tohoto přístupu pro nás může být současná pandemie, během které není v naší moci ovlivnit zákazy, které budou vydány, ale můžeme jsme mít vliv na svůj přístup k této situaci, k tomu, jak si nastavíme trénink v domácích podmínkách, či k tomu, jaké pomůcky zakoupíme, abychom dokázali trénovat efektivněji. Pokud se nebudeme soustředit na oblasti, které nemůžeme ovlivnit, nebude se nám stávat, že bychom plýtvali svou energií a obrazně řečeno přešlapovali na místě.
6) Perfektní stav neexistuje
Co se také naučíme na své cestě je to, že perfektní postava/výkon/příležitost/svět neexistuje. Pokud budeme vždy čekat ne perfektní příležitost k tomu, kdy zahájit svou cestu, ta nikdy nepřijde. Pokud je pro nás perfektní stav jedinou možností, zpravidla budeme mít tendence volit takové přístupy, které pro nás nejsou vhodné (drastické diety, plastiky, anabolické steroidy), a i tak bude pro nás vysněný cíl nedosažitelný.
To, jak snaha o perfektní postavu dokáže zamávat s psychikou si můžeme ilustrovat na mnohých modelech z oblasti fitness, kteří mají postavu, kterou jim 99 % populace může závidět, nicméně oni sami s ní nejsou spokojeni a volí často drastické prostředky k tomu, aby dosáhli byť jen minimálního zlepšení, nicméně tato cesta často vede k střemhlavému pádu dolů a konci nejedné úspěšné kariéry.
Druhou stranou mince jsou osoby s nadváhou, které mají představu o své ideální postavě, a mají její dosažení spojené s pocitem štěstí. Mají tak v hlavě asociaci, ve které je přeměna postavy klíčem k tomu, jak být šťastní, a jsou přesvědčeni o tom, že jejich nespokojenost se životem pramení jedině z toho, že nejsou spokojeni se svou postavou. Tyto osoby často daných cílů dosáhnou a po počátečním nadšení ze splněného cíle, si uvědomí, že se ani tak necítí o mnoho lépe a že jsou jiné oblasti života, ve kterých strádají, a u kterých musí změnit svůj přístup.
Dosažení perfektního stavu či čekání na něj je tak pastí, do které se mnozí z nás chytí. Na své cestě bychom se tak neměli soustředit na jediný cíl (přeměna postavy), ale sbírat plody své práce i v dalších oblastech (zlepšené sebevědomí, lepší nálada, zlepšený zdravotní stav), tak, aby nám celý proces dával smysl a tvořil naše lepší já.
Přílišná obsese některým z cílů může přinášet dysfunkce do dalších oblastí našeho života (vztahy, mentální zdraví) a tak je hledání zlaté střední cesty pravděpodobně tím nejlepším způsobem, jak k životu přistupovat.
7) Pokora
Trénink nás také často naučí pokoře. Vždy se najde někdo, kdo je rychlejší, silnější, vytrvalejší než my sami. Vždy se najde cvik, se kterým si nevíme rady. Vždy můžeme svou snahu přehnat natolik, že skončíme přetrénovaní nebo zranění. A stejně tak se vždy najde někdo, kdo má v některé oblasti více znalostí než my sami. A to je dobře!
Pokud začneme ostatní převyšovat v jednom týmu, pravděpodobně přestoupíme do dalšího, kde bude mnoho hráčů, kteří jsou na stejné či vyšší úrovni. Pokud jsme nejsilnější v naší oblíbené posilovně kousek od domu, může se vše změnit tehdy, pokud začneme chodit do větší posilovny poblíž své práce, kde se najednou najdou sportovci, kteří se rozcvičují s váhami, se kterými jsme trhali rekordy v předešlé posilovně.
Stejně tak přijdou na naší cestě dny, kde nejsme schopni trénink v posilovně odvést v takové intenzitě, která byla vypsána na papíře, anebo jsou ve sportu takové tréninky, kdy bychom netrefili ani vrata od stodoly a jsme všude pozdě. Sportovní trénink nás učí „padat na zadek“ tehdy, když už si lítáme v oblacích, a tento jev má svůj přenos i do běžného života, ve kterém si také často myslíme, že vše dobře dopadne, nebo půjde samo, nicméně výsledek nás mnohdy zklame a my poté zpětně přemýšlíme nad tím, co jsme měli udělat lépe, nebo na co jsme zapomněli.
Zachování pokory nás předurčuje k tomu, abychom se neustále učili a posouvali, což je nezbytné pro náš růst. Pokud v oblasti silového či sportovního tréninku zůstaneme dostatečně dlouho, je to lekce, která se vyskytuje opakovaně a je s námi spojena prakticky navždy.
8) Výsledky si vyžadují dostatek času
Trénink nás také naučí disciplíně či konzistentnosti. Uvědomíme si, že nejlepších výsledků dosahujeme tehdy, pokud trénujeme pravidelně. To však platí i v dalších oblastech života. Naučíme se lépe psát, pokud se této oblasti budeme pravidelně věnovat. Staneme se lepšími obchodníky tehdy, pokud se neustále učíme obchodovat. Ve světě sportovního tréninku před námi může ležet ten nejlepší tréninkový program na světě, sloužící k tomu, abychom dosáhli vysněné postavy. Bude však efektivní pouze tehdy, pokud jej budeme provádět pravidelně.
Jsme schopni pokračovat i tehdy, když se nám nedaří, nevidíme světlo na konci tunelu, a vše se zdá zbytečné? Mnozí z nás tento tlak nedokáží ustát a skončí s tím, co dělají, ať se bavíme o tréninku, škole, nebo podnikání. Pokud jsme schopni se přes toto období přenést, za pomyslným horizontem se zpravidla skrývá úspěch, o který usilujeme.
Ti sportovci, kteří jsou úspěšní v dlouhodobém horizontu, nemají problém s pravidelnými tréninky a mohou na tom být mnohem lépe než někdo, kdo využívá krátkodobé strategie pro zlepšení výkonnosti (například má lepší off-season přípravu), nicméně následně trénuje nahodile, bez systému.
Mnohé tréninky nebudou ty, u kterých posuneme své rekordy, nebo při kterých se budeme cítit neporazitelní. Mnohdy je naše cesta o tom, že se vůbec na trénink dostavíme, vykonáme práci, která je potřeba, a jdeme domů (je však nutno tento fakt zvážit s ohledem na přetrénování a poslouchání svého těla, jak jste se mohli dočíst o pár odstavců výše). Dlouhodobé dodržování správných principů vždy ve finále trumfne několik málo tréninků, prováděných o maximální intenzitě ve dnech, kdy se cítíme nejlépe.
Ve sportovním prostředí můžeme tento jev znát i pod pojmem „mistrovská kocovina“, kdy se stává, že vítězný tým v některých soutěžích, velmi obtížně hledá motivaci k tomu, znovu začít naplno trénovat a usilovat o další trofeje. Dospějeme tak následně k tomu, že cíle (krátkodobé, pro jednu sezonu), jsou skvělé, nicméně v konečném důsledku je vždy nejdůležitější celá cesta, kterou urazíme. Samotná cesta je tím, kde se ukrývá skutečná hodnota našeho snažení, nicméně musí pro nás být taková, abychom si ji dokázali dlouhodobě užívat.
To platí i v oblasti stravy, kde jsme schopni ve snaze o přeměnu postavy mnohé obětovat v průběhu pracovního týdne, nicméně přes víkend často volíme chybné kroky, které nás vrací zpátky na začátek. Pokud jsme však schopni efektivní principy zachovat i přes víkend, můžeme pozorovat, jak se výsledky dostavují raketovým tempem. Podobně je to i ve vztahu s naší drahou polovičkou, kdy nás nezachrání to, pokud si jeden den v týdnu hrajeme na dokonalého partnera a zbylých šest nevěnujeme svému protějšku pozornost, nebo jsme nepříjemní. Dokonce i vědecké studie prokazují, že páry, které projevují dlouhodobě malé projevy lásky (popřejí si dobré ráno, mluví spolu u večeře, projeví uznání tomu druhému), mají mnohem vyšší šanci na úspěch než páry, ve kterých se čas od času objeví velká gesta (velké dary, nová auta), nicméně ve zbývající době „skutek utek“.
9) Zdravá sebekritika
Předposlední lekce, kterou si můžeme ze své cesty odnést, je zdravá sebekritika. Ne přehnaná, ani její nepřítomnost, ale zdravá míra. Mnozí z nás si kritiku propojí s něčím negativním, a už vůbec si ji nechceme dopřávat svým přičiněním. Nicméně je zavádějící si o sobě samých myslet, že jsme dokonalí a bezchybní. Víme, že to není pravda. Stejně tak není potřeba tvrdit sobě samým, že jsme k ničemu, za nic nestojíme, a naše situace se nikdy nezlepší.
Pomocí kritické zpětné vazby jsme však schopni podívat se do zrcadla a říci, zda jsme to v poslední době nepřeháněli s kalorickým příjmem, anebo zda bychom neměli ve svém tréninku přidat. Tuto zdravou kritiku potřebujeme k tomu, abychom se mohli dále rozvíjet. Pokud se na sebe dokážu kriticky podívat a říct si, že existují oblasti, na kterých potřebuju zapracovat, nedělá to ze mě špatného člověka. Čemu jsme v poslední době věnovali nejvíce času a co jsme naopak zanedbávali? Jak můžeme tento poměr změnit k lepšímu?
10) Klíč se skrývá v rovnováze
Poslední lekce, kterou si můžeme odnést ze světa sportu, je snaha o dosažení rovnováhy. Pokud chceme všechno hned a snažíme se příliš, zpravidla selžeme, přetrénujeme se, zraníme se. Naše tělo nám dám vědět, pokud se snažíme příliš. Často náš od lepší výkonnosti dělí potřeba většího množství spánku či relaxace, spíše než vyšší intenzita našeho snažení. Příkladem z praxe mohou být mladí sportovci, kteří začnou chodit do posilovny za účelem nabrání svalové hmoty a prakticky si zakážou jakékoli další sportovní aktivity. Už žádný fotbal s kamarády, žádný běh, žádná zbytečná chůze, vždyť to všechno stojí kalorie! Nicméně tyto aktivity by nám pomohly udržet aerobní vytrvalost na optimální úrovni, případně prospěly našemu fyzickému i mentálnímu zdraví, z čehož by následně těžil i náš silový trénink. Jaký má tato rada význam pro běžný život? Obrovský!
Určitě z hlavy vylovíte mnoho osob, které žijí jednostranný život ve snaze o dosažení kariérního postupu nebo ti, kteří neustále hledají potěšení (ve hrách, v televizi, na party atd.), a chybí jim všechny ostatní složky. Zanedbávají vztahy či své zdraví. Lidé, kterým chybí balanc, jsou zpravidla velmi nešťastní.
Je nutné přiznat, že tuto radu je nejtěžší přenést do praxe. K tomu, abychom dosáhli výsledků, které chceme, je samozřejmě třeba mnoho dřiny a obětí, nicméně i tak provádíme v průběhu svého života neustálý tanec mezi různorodými aspekty a měli bychom se snažit o to, aby naše zaměření nebylo jednostranné. Přijdou období, kdy je třeba se po určitou dobu soustředit na jednu oblast (zkouškové, nové zaměstnání, nový projekt), nicméně můžeme si říci, že jakmile toto období skončí, této oblasti budeme po určitou dobu věnovat méně pozornosti a zaměříme se na to, co nám doposud utíkalo.
Věřím, že jste mnohé tyto lekce sami získali a našli jste se v praktických příkladech v tomto článku. Věřím, že je potřeba to, jak nás sport rozvíjí i mimo samotnou estetickou či výkonnostní složku šířit dále, obzvláště v této době, proto budu velmi rád, pokud článek budete v jakékoli formě sdílet, pokud pro vás byl přínosný.