Je silový trénink vhodný pro děti?

 

Běžně můžeme vidět strach v očích rodičů, jejichž děti začínají s posilováním. Mohou se jen učit ovládat vlastní tělo v základních pohybových vzorech, jakým je například dřep, ale ten děs v očích, ten vymazat jen tak snadno nejde. Odkud se vlastně tento strach vzal a proč se tolik bojíme zařadit posilovací trénink u dětí a bereme jak jej jako něco, za co se ocitneme upáleni na hranici?

Po mnohá desetiletí jsou zástupy trenérů i rodičů přesvědčeny o tom, že by děti neměly vykonávat žádnou posilovací aktivitu, jelikož zastaví svůj růst a stanou se pomalými, neohrabanými, osvalenými nemehly. 

V 70. a 80. letech minulého století existoval v USA systém monitoringu příčiny zranění, kdy se jako jedna z příčin objevovala ta, ve spojitosti s posilováním nebo posilovacími stroji. 

Pár případů se objevilo, nikdo však nezkoumal, zda zranění pramenilo z příliš vysoké zátěže, špatně zvolené techniky, nebo z toho, že mladému sportovci spadla činka na nohu při neopatrném tanci poblíž stojanu s jednoručkami. 

Novější studie však retrospektivně prokazují, že pokud ke zranění dojde, je to spíše výsledkem nedbalosti nebo nepřítomnosti odborného dozoru. Při zatížení, které je adekvátní věku a pokročilosti sportovce, tedy při kvalitním tréninkovém programu, je však toto riziko minimální a je mnohem nižší, než tomu je u dalších sportovních aktivit.

Například při sprintech musí dítě nebo mladý sportovec tlumit 4-6 násobek své tělesné hmotnosti, při výskocích (na smeč, na hlavičku) se může jednat až o desetinásobek hmotnosti. Oproti tomu je kontrolovaný dřep s lehkou jednoručkou procházkou růžovou zahradou.

Navíc děti běžně provádí aktivity, zahrnující plyometrii, jako jsou skoky přes švihadlo, nebo skákání panáka. Díky tomu, že plyometrie není prováděna v maximální intenzitě, se však jedná o přirozenou součást fyzické aktivity mladého sportovce.

Navíc děti mohou skákat ze stromů, zkoušet parkour, spadnout při jízdě z kopce ze skateboardu, nebo hrát hokej či rugby proti mnohem starším dětem, kdy je riziko zranění jistě mnohem vyšší, a právě optimálně nastavený silový trénink jej může snížit.

Navíc je vhodné zmínit, že růst kostí, kvůli kterému je často posilování zakazováno, probíhá u některých kostí i při překročení dospělosti. V tomto věku už však nikdo mladým sportovcům posilování nezakazuje. Zároveň jsme od útlého věku schopni pracovat na technicky náročnějších oblastech (vzpírání, technika běhu a odrazu), které může sportovec využívat po zbytek svého života, a nemusí se je od nuly učit v dospělosti.

Posilování není jenom o tom, že nabereme svaly – to u dětí do dosažení puberty ani moc nejde, a sledujeme spíše rozvoj nervového systému. 

Čeho se můžeme u mladých sportovců při zařazení silového tréninku dočkat?

  • Zvýšené hustoty kostí a tím pádem nižší riziko únavových zlomenin
  • Vyšší síly a schopnosti ji využít při sprintu, změně směru, či výskoku
  • Snížení rizika zranění pomocí zvýšení „pracovní kapacity“ tkání a jejich odolnosti vůči zatížení
  • Zlepšení mentálního rozpoložení mladého sportovce (i jeho rodičů)
  • Schopnosti lépe zabrzdit nebo ustát kontakt s protihráčem
  • Budování správných návyků, které si sebou mladý sportovec může nést po celý zbytek života
  • Mladí sportovci se navíc naučí pracovat s nižším těžištěm, kdy se často stává, že v době rychlého růstu dříve hbití sportovci najednou ztrácí svou hbitost a koordinaci. Pokud je tak naučíme pracovat v nižších pozicích (ve dřepu nebo v obranném postoji), prokážeme jim velkou službu

Pokud tak máte doma mladého sportovce, který v současné době pouze střídá pobyt u Playstationu s přítomností poblíž lednice, je posilování jednou ze sportovních aktivit, které lze efektivně zařadit do režimu mladého sportovce, a zasadit se o pozitivní dopady na výkonnost i zdraví.

Chce to ale opravdu postupovat velmi opatrně z hlediska velikosti zátěže nebo objemu tréninku, které mladý sportovec vykonává. Je stěžejní se v první řadě naučit základní pohybové vzory jako je dřep, výpad, či kyčelní ohyb, a to s vlastním tělem, kdy teprve při správném provedení a žádoucím (plném možném) rozsahu začneme uvažovat o využití externí zátěže v podobě činky, kettlebellu, či osy.

V případě, že tyto řádky čtete jako mladí sportovci, kterým rodiče nechtějí pořídit první sadu jednoruček, můžete se odvolat na tyto řádky a pokud chcete skutečně ohromit, můžete si prolouskat i přiložené studie, které podpoří Vaše tvrzení.

Reference:

Diallo, O., Dore, E., Duche, P., & Van Praagh, E. (2001). Effects of plyometric training followed by a reduced training programme on physical performance in prepubescent soccer players. Journal of sports medicine and physical fitness41(3), 342.

Faigenbaum, A. D., Kraemer, W. J., Blimkie, C. J., Jeffreys, I., Micheli, L. J., Nitka, M., & Rowland, T. W. (2009). Youth resistance training: updated position statement paper from the national strength and conditioning association. The Journal of Strength & Conditioning Research23, S60-S79.

Falk, B., & Eliakim, A. (2003). Resistance training, skeletal muscle and growth. Pediatric endocrinology reviews: PER1(2), 120-127.

Harries, S. K., Lubans, D. R., & Callister, R. (2012). Resistance training to improve power and sports performance in adolescent athletes: a systematic review and meta-analysis. Journal of Science and Medicine in Sport15(6), 532-540.

Lloyd, R. S., Faigenbaum, A. D., Stone, M. H., Oliver, J. L., Jeffreys, I., Moody, J. A., ... & Myer, G. D. (2014). Position statement on youth resistance training: the 2014 International Consensus. British journal of sports medicine48(7), 498-505.

Malina, R. M. (2006). Weight training in youth-growth, maturation, and safety: an evidence-based review. Clinical journal of sport medicine16(6), 478-487.


Starší článek Novější článek

Přidat komentář

Prosím berte v potaz, že komentáře musí být schváleny předtím, než budou publikovány.