Velká část sportovců se po zranění ACL nezvládne vrátit na původní výkonnostní úroveň, a to i tehdy, pokud je rehabilitaci věnován dostatečný čas, tedy i tehdy, pokud návrat trvá standardní dobu 9-12 měsíců.
Ti, kteří se vrátí, mají také často vyšší riziko opětovného zranění, které je do velké míry dáno tím, že nesplňují kritéria k návratu ke sportu s ohledem na sílu, kvalitu pohybu a asymetrie při něm, či výbušnost.
I proto po návratu ke sportu pozorujeme opětovné zranění této struktury cca u 1 ze 3 sportovců, a to zpravidla do dvou let po návratu na hřiště (Webster et al., 2016)
Kde je zakopaný pes?
Ve snaze o snížení rizika zranění existuje konsensus o tom, že je třeba zvýšit kvalitu rehabilitačního procesu po zranění/operaci.
Ve studiích, které byly prováděny po návratu ke sportu, jsou nejčastěji pozorovány nedostatky v:
- Maximální síle extensorů kolene (kvadricepsů)
- Silovém gradientu (RFD)
- Kvalitě/symetrii pohybu
V jedné ze studií navíc bylo zjištěno, že cvikům na bázi plyometrie se věnovalo při návratu pouze 30 % osob! (Ebert et al., 2018). Toto číslo je alarmující, jelikož by tato složka měla tvořit nedílnou součást protokolu, sloužícího k návratu ke sportu.
Proč to vadí?
Cviky na bázi plyometrie využívají tzv. cyklus natažení a zkrácení, který spočívá v rychlém natažení komplexu svalstva a šlach a následně jeho rychlém zkrácení.
Ve sportovním prostředí se plyometrie používá k rozvoji výbušnosti, jednoduše tehdy, když chceme umět vynaložit co nejvíce síly za co nejkratší čas. Pokud tuto metodu zcela vynecháme, nebudeme optimálně připraveni na nároky našeho sportu po návratu. Platí to obzvláště u sportů, které jsou založeny na výskoku a změnách směru.
Nízká míra využití této metody při návratu ke sportu může být dána strachem či neznalostí, jelikož existuje mnoho intenzit či specifik, se kterými lze pracovat. Ne každý cvik se hodí pro určitou fázi rehabilitace, a volba vhodné intenzity je hodinářskou prací.
Na co si dát pozor
Musíme tak brát v potaz intenzitu, technickou náročnost cviku, postavení chodidel, povrch, celkový objem výskoků, nebo dobu reakce.
Volba cviků po zranění by navíc měla brát v potaz proces hojení, a stejně tak respektovat deficity v rozvoji svalové síly zraněné končetiny.
Pokud bude zvolena příliš velká intenzita cviku, na akumulaci energie se nebude natolik podílet svalstvo, ale tuto roli převezmou z větší části pojivové tkáně (šlachy, vazy).
Chceme tak volit způsoby, které umožní, že zajistíme sportovci optimální zatížení, které zároveň nebude zhoršovat míru bolestivosti nebo otoku.
Musíme také brát v potaz jak externí zátěž (váhu činky, výšku bedýnky, ze které skočíme), tak vnitřní rozložení sil mezi jednotlivými klouby (kotník, koleno, kyčel).
V obecné rovině chceme přecházet od cviků s nízkou intenzitou, delší dobou kontaktu, využitím obou končetin, a s větší mírou flexe v kolenou k těm, které jsou intenzivnější, prováděné s kratší dobou kontaktu, z jedné nohy, a pracují ve finální fázi návratu spíše s nataženými končetinami.
Níže si ukážeme 4 modelové fáze, kterými může sportovec při využití plyometrie projít v různých fázích rehabilitace (Buckthorpe et al., 2021):
První fáze
- Prováděna cca 10-14 týdnů po operaci (po zajištění plného rozsahu pohybu).
- V této fázi počítáme s tím, že silový deficit mezi jednotlivými končetinami je stále značný, a snažíme se dostat někam ke 20 %. Společně s technikou dopadu rozvíjíme i silové parametry, ať už vlivem komplexních cviků (dřep, tah), tak izolovaným působením na svalové skupiny (abdukce, předkopávání).
- Současně se snažíme rozvíjet kvalitu pohybu a "chystat si půdu" pro přechod k běhu.
Využití plyometrie:
Pracujeme spíše na schopnosti dopadat, případně volíme odrazy submaximální intenzitou. Můžeme využít tréninku ve vodě, na trampolíně, či v písku, abychom snížili reakční sílu podložky (GRF). Reakční síla podložky v tomto případě dosahuje přibližně dvojnásobku tělesné hmotnosti na končetinu.
Jelikož v této fázi zpravidla stále ještě dochází k inhibici svalstva kvadricepsu, a to i tehdy, pokud se dostaneme do biomechanicky optimální pozice, je třeba na to myslet volbou méně intenzivnějších cviků nebo změnami podložky, na které jsou prováděny (Salem et al. 2003).
Cílem je určité opětovné naučení (re-edukace) základních pohybů s co nejlepší technikou a s nejnižší přítomností kompenzačních mechanismů. Délka kontaktu s podložkou po dopadu je v této fázi cíleně dlouhá (1-2 sekundy).
Druhá fáze
- Prováděna cca 15-18 týdnů po operaci.
- Cílem je stále rozvíjet sílu, ale také se už více zaměřovat na silový gradient/výbušnost. využíváme více prvky, prováděné z jedné nohy.
- V této fázi už by sportovec měl schopen běžet souvislým tempem na páse
- Sportovec by v této fázi měl být schopen vykazovat kontrolu u podřepu na jedné noze (bez přítomnosti dynamického valgu, či vyosení pánve/trupu z optimálního zarovnání), aby mohl využívat prvky, zmíněné níže.
- Postupně zvyšujeme intenzitu odrazu a dopadu
Využití plyometrie:
U bilaterálních cviků a cviků v asymetrickém postavení (split pozice/výpad) zvyšujeme intenzitu.
Trénujeme dopady či odrazy z jedné nohy (zatím tolik ne do stran).
Třetí fáze
- Prováděna cca 19-22 týdnů po operaci.
- Cílem je zajistit optimální kvalitu pohybu i pod vysokým zatížením, dorovnávat silový deficit, rozvíjet výbušnost z jedné končetiny.
- Postupně zvyšujeme intenzitu odrazu a dopadu
- Zároveň pracujeme na koordinaci a schopnosti měnit směry v předem daném nastavení, zkracujeme dobu kontaktu s podložkou, a využíváme odrazy v různých směrech (do strany, s rotací apod).
- Vyšší míra využití násobných skoků, a vyšší objem skoků celkově.
- Na konci této fáze bychom měli vykazovat dobrou kvalitu pohybu při změnách směru o vysoké rychlosti, a stejně tak být schopni provádět odrazy z jedné nohy po seskoku z boxu či při násobných skocích do strany.
Čtvrtá fáze
- Postupné provádění sportovně-specifických aktivit. využívání cviků o maximální intenzitě.
- Zatížené skoky (vertikálně, laterálně, s rotací), vyšší překážky/boxy, krátký kontakt s podložkou, rozvoj hbitosti, zapojení sportovně-specifických situací a pomůcek.
- V této fázi je také vhodné využívat kontaktů s jiným objektem při snaze o dopad či brzdění (tlak gymnastickým míčem z boku při snaze o dopad apod.)
- Příprava po fyzické a mentální stránce na bezpečný návrat ke sportu.
Silový deficit by v této fázi už měl být nepatrný, a zároveň máme splněny všechny progrese u cviků na bázi plyometrie.
Shrnutí
Plyometrie bychom se tak neměli bát, respektive pokud ji nevyužijeme, značně zvyšujeme riziko toho, že se návrat nepodaří dle představ. Při jejím využití je však třeba postupovat obezřetně, zjišťovat míru bolestivosti či otoku, prvně stavět základy (dopady, submaximální odrazy), a teprve poté přecházet do vyšší intenzity.
Žádný ze cviků, prováděných na bázi výskoku, by neměl být zařazován přes bolest (pokud u něj je bolest značná, je na něj ještě brzy).
Doufám, že Vám tento článek a popis jednotlivých fází pomůže při práci se svými svěřenci, nebo v době, kdy se budete muset soustředit na svůj vlastní návrat ke sportu.
Pokud máte rádi rozbory nejnovější vědecké literatury, nenechte si ujít nový projekt s názvem Level Up Research Review, díky kterému můžete každý měsíc obdržet 12 rozborů nových studií - ve srozumitelné formě a kompletně v češtině.
Reference:
Buckthorpe, M., & Della Villa, F. (2021). Recommendations for plyometric training after ACL reconstruction–A clinical commentary. International Journal of Sports Physical Therapy, 16(3), 879.
Ebert JR, Edwards P, Yi L, et al. Strength and functional symmetry is associated with post operative rehabilitation in patients following anterior cruciate ligament reconstruction. Knee Surg Sports Traumatol Arthrosc. 2018;26(8):2353-2361
Salem GJ, Salinas R, Harding FV. Bilateral kinematic and kinetic analysis of the squat exercise after anterior cruciate ligament reconstruction. Arch Phys Med Rehabil. 2003;84(8):1211-1216
Webster KE, Feller JA. Exploring the high reinjury rate in younger patients undergoing anterior cruciate ligament reconstruction. Am J Sports Med. 2016;44(11):2827-2832