Návrat po operaci ACL: Co zapomínáme brát v potaz?

Poranění předního zkříženého vazu je zraněním, které si ve většině případů žádá operaci a dlouhou rekonvalescenci. Nicméně ani tehdy, pokud je operace úspěšná a my poskytneme zraněné struktuře dostatek času k hojení, nemusíme mít vyhráno.

Dokazují to statistiky, podle kterých se jen přibližně 70 % sportovců vrátí na původní výkonnostní úroveň, také přibližně čtvrtina sportovců do jednoho roku po návratu prožije další zranění, ať se jedná o stejnou končetinu, nebo o do té doby nezraněnou.

Stejně jako příprava na sezonu či důležitý závod, i návrat po zranění si žádá přístup s danými progresemi a stanovenými kritérii k tomu, kdy se posunout dále. V praxi je problémem to, že po opuštění ordinace fyzioterapeuta, tedy po určitém povinném bloku rekonvalescence, se často veškerá struktura rozpadá jako domeček z karet, a další týdny a měsíce jsou vyplněny čekáním a zařazováním tréninků bez pevné struktury či návaznosti.

Pokud chceme zvýšit své šance, případně šance svých svěřenců na úspěšný návrat, můžeme se pokusit návrat po operaci rozdělit do 4 fází. Na jejich specifika se pojďme společně podívat.

První fáze: 0-6 týdnů po operaci

Tato fáze je zpravidla prováděna pod dohledem fyzioterapeuta a hlavním cílem je zapracovat na rozsahu v operovaném kolenním kloubu a aktivaci svalstva kvadricepsu, s postupným přecházením k aktivitám, při kterých dochází ke kontaktům chodidla s podložkou (přenášení váhy, chůze).

Hlavními cíli první fáze tak jsou:

  • Dosažení plné extenze kolene
  • Snižování otoku
  • Aktivace kvadricepsu pomocí izolovaných cviků, případně za využití elektrické stimulace
  • Nácvik chůze (lze využít i chůze pod vodou)
  • Mobilizace pately
  • Posilování středu těla a také svalstva horní polovina těla

Druhá fáze: 7-14 týdnů po operaci

V této fázi již sportovec zpravidla zahodil berle, a cílem je rozvíjet schopnost flexe v koleni, společně se snahou o nárůst svalové hmoty v oblasti stehna a dorovnávání deficitu mezi jednotlivými končetinami. Začínáme už pracovat se cviky na bázi dřepu, podřepu, či výpadu, kdy můžeme využívat i metody prodloužené excentrické kontrakce (dlouhý dřep), nebo isometrie (výdrž v určité pozici).

Hlavní cíle druhé fáze:

  • Dosažení plného rozsahu v koleni (flexe i extenze)
  • Využívání základních posilovacích cviků a jejich modifikací pro dosažení hypertrofie a síly
  • Zařazování prvků na rozvoj stability a vnímání těla v prostoru (stabilita na jedné noze apod.)
  • Zachovat kvalitu chůze a pracovat na schopnosti sejít a vyjít schody
  • Ke konci této fáze lze zařadit běh o nízkém tempu v kontrolovaném prostředí (pokud to kvalita pohybu při chůzi a silové přírůstky povolí)

Třetí fáze: 15-22 týdnů po operaci

V počátcích této fáze by pro nás měl být stěžejní silový rozvoj, který postupně bude přecházet k rozvoji výbušnosti. S tím se pojí i postupné zařazování cviků na bázi výskoku či dopadu a zvyšování rychlosti běhu s postupným zařazováním drilů, zaměřených na schopnosti měnit směry. Na konci této fáze můžeme provádět prvotní testování na bázi isokinetiky či odrazu z jedné nohy, abychom zjistili, jak velký silový deficit je přítomen mezi jednotlivými končetinami.

Hlavní cíle třetí fáze:

  • Rozvoj síly a postupný přechod do cviků na bázi výbušnosti
  • Zvyšování rychlosti běhu a postupný přechod ke drilům, zaměřeným na změny směru
  • Kontinuální rozvoj dynamické stability a propriocepce
  • Zařazení dopadů, odrazů, plyometrie
  • Dorovnání deficitu v síle mezi jednotlivými končetinami a možnost prvotního testování k tomu, abychom zjistili, jak dlouhá cesta je ještě před námi

Čtvrtá fáze: 23-? týdnů po operaci

V této fázi se postupně připravujeme na návrat ke sportu, nicméně stále je mnoho „checkpointů“, kterými musíme projít. Pokud jsme v předešlé fázi prováděli změny směru v kontrolovaném prostředí, nyní pracujeme spíše na rozvoji hbitosti, tedy na tom, jak reagujeme na externí stimuly (na pohyb, zvuk apod.).

V posilovně nadále rozvíjíme sílu, nicméně více prostoru přikládáme jejímu rychlému využití (výbušnosti). Nezapomínáme také na to, že jakmile se vrátíme na hřiště, bude třeba vše udýchat a reagovat na podněty i za přítomnosti únavy. Většina bezkontaktních zranění se vyskytne za přítomnosti únavy, kdy není tělo nachystáno adekvátně reagovat na zatížení, se kterým se má vypořádat. Ve své přípravě tak na tuto oblast nezapomínáme.

Hlavní cíle čtvrté fáze:

  • Rozvoj hbitosti
  • Práce s násobnými odrazy, odrazy do stran, s rotací apod.
  • Vystavení sportovce specifickým situacím, se kterými se bude na hřišti setkávat, před samotným návratem ke sportu
  • Rozvoj síly a výbušnosti
  • Zajištění dostatečné kondiční připravenosti

Jak to všechno otestovat?

V odborné literatuře se setkáváme s testy, které napovídají o připravenosti sportovce a efektivitě tréninkového programu, a měly by napomáhat s návratem ke sportu. Je dokázáno, že pokud sportovec ve většině těchto testů nedosáhne kýžených výsledků, jeho riziko zranění při návratu do hry je mnohem vyšší. Zde jsou testy, které jsou využívány nejčastěji:

Isokineticky zaměřené testy: Při těchto testech se porovnává síla kvadricepsů a hamstringů u zraněné nohy vůči noze neoperované, kdy jsou cviky prováděny předem danou rychlostí. Cílem sportovce je vynaložit nejvyšší možné množství síly a tyto hodnoty jsou poté mezi končetinami porovnávány. Vhodné je dosáhnout toho, aby síla zraněné končetiny dosahovala alespoň 85 % síly končetiny zdravé (některé zdroje udávají raději 90 %). Jedná se o test v mnohém vypovídající, nicméně je třeba jej provádět v laboratorním prostředí a tak pro většinu sportovců nebude právě praktický.

Tento článek je úryvkem z připravované knihy. Pokud Vás zaujal a chtěli byste podobné články číst mezi prvními, přihlaste se k odběru novinek a žádný článek už Vám neunikne

 

Testy na bázi skoku: Jedněmi z v praxi využívaných testů jsou ty, které zahrnují skoky z jedné nohy, kdy můžeme provádět následující testy:

  • Skok z jedné nohy do dálky
  • Trojskok z jedné nohy do dálky
  • Trojskok z jedné nohy do dálky přes čáru („cik-cak“)

Snažíme se pozorovat vzdálenost, kterou jsme schopni skočit, a porovnat ji s výsledkem u zdravé končetiny, kdy opět míříme alespoň na 90% výkon u zraněné končetiny.

Test na bázi změny směru: Méně často využívaný test, který je zaměřen na pozorování schopnosti brzdit a změny směry, a u kterého můžeme pozorovat jak samotnou výkonnost (výsledný čas), tak kvalitu pohybu a možné rozdíly. Ideálním řešením je natočení pokusu na kameru s možností zpomalení videa či postupu po jednotlivých snímcích, abychom nahlédli na techniku brždění či změny směru při odrazu z levé/pravé končetiny.

Test na bázi dynamické stability: V tomto případě prakticky měříme dosahy při stoji na jedné končetině, kdy se snažíme o provedení co nejvzdálenějšího dosahu, a to buď v 8 různých směrech (ve tvaru hvězdy, kdy stojíme v jejím středu), anebo v zjednodušené verzi ve 3 směrech (ve tvaru písmene Y, opět stojíme ve středu). Pro nalezení žádoucích poměrů mezi délkou končetiny a dosahem si můžete do vyhledávače zadat „star excursion test“, případně „Y balance test“.

Všechno nelze změřit

Pokud provedeme testy výše, a úspěšně všemi projdeme, naše riziko zranění při návratu ke sportu je nižší. Nicméně ne všechny parametry lze tak efektivně měřit, a musíme se tak často spolehnout i na zkušenosti a intuici (která se zkušenostmi přichází). Na co tedy dále myslet?

  • Věnovali jsme dostatek času z přípravy reakcím na externí stimuly?
  • Jak jsme na tom z hlediska kondiční připravenosti a jak reagujeme v přítomnosti únavy?
  • Lze pozorovat nedostatky v technice běhu, výskoku, dopadu, či změny směru. Mohly tyto nedostatky být příčinou prvotního zranění?
  • Co psychologická připravenost? Dokáže si sportovec vůbec představit, že se vrátí do hry?

Shrnutí

Pokud se spolehneme jen na to, že absolvujeme povinné tréninky s fyzioterapeutkou, a následně jen vyhlížíme vhodný čas k návratu, je to cesta do pekel. Naše snaha o návrat si žádá komplexní plánování, kdy se tréninkový proces bude rozvíjet zároveň s naší připraveností, a kdy budeme schopni podstoupit specifické testy, které nás pustí do další fáze přípravy.

Rozvoj svalové hmoty, síly, i výbušnosti, společně se zařazením výkonnostních prvků (skoky, sprinty, změny směru), jsou důležité faktory, které se při snaze o návrat po zranění musí objevit, nicméně by měly být doplněny o objektivní testy, a také o aspekci, kterou nelze natolik měřit, která se zaměří na kvalitu provádění daných pohybů či psychologickou stránku návratu.

U žádného návratu po operaci ACL nelze stoprocentně zajistit, že k dalšímu poranění či nutnosti vynechání sportovní aktivity již nedojde. Pokud však při své přípravě máme efektivně naplánovaný tréninkový proces, a žádnou z důležitých oblastí nezanedbáme, naše šance na to, že se budeme moci těšit z úspěšného návratu, se značně zvyšují.

Pokud se vám nedaří posouvat svou výkonnost anebo cítíte, že vám dochází nápady, jak zefektivnit svůj tréninkový proces, můžete využít mého tréninkového programu Game Ready, při kterém vše nastavíme na míru.

Game Ready

Zdroje pro další četbu

Ardern, C. L., Webster, K. E., Taylor, N. F., & Feller, J. A. (2011). Return to sport following anterior cruciate ligament reconstruction surgery: a systematic review and meta-analysis of the state of play. British journal of sports medicine45(7), 596-606.

Cavanaugh, J. T., & Powers, M. (2017). ACL rehabilitation progression: where are we now?. Current reviews in musculoskeletal medicine10(3), 289-296.

Di Stasi, S., Myer, G. D., & Hewett, T. E. (2013). Neuromuscular training to target deficits associated with second anterior cruciate ligament injury. journal of orthopaedic & sports physical therapy43(11), 777-A11.

Gokeler, A., Welling, W., Zaffagnini, S., Seil, R., & Padua, D. (2017). Development of a test battery to enhance safe return to sports after anterior cruciate ligament reconstruction. Knee surgery, sports traumatology, arthroscopy25(1), 192-199.

Herrington, L. C., Hussain, G., & Comfort, P. (2018). Quadriceps strength and functional performance after anterior cruciate ligament reconstruction in professional soccer players at time of return to sport. Journal of strength and conditioning research.

Kakavas, G., Malliaropoulos, N., Bikos, G., Pruna, R., Valle, X., Tsaklis, P., & Maffulli, N. (2020). Periodization in Anterior Cruciate Ligament Rehabilitation: A Novel Framework. Medical Principles and Practice, 1-8.

Myer, G. D., Paterno, M. V., Ford, K. R., Quatman, C. E., & Hewett, T. E. (2006). Rehabilitation after anterior cruciate ligament reconstruction: criteria-based progression through the return-to-sport phase. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy36(6), 385-402.

Webster, K. E., Feller, J. A., Whitehead, T. S., Myer, G. D., & Merory, P. B. (2017). Return to sport in the younger patient with anterior cruciate ligament reconstruction. Orthopaedic journal of sports medicine5(4), 2325967117703399.


Starší článek Novější článek

Přidat komentář

Prosím berte v potaz, že komentáře musí být schváleny předtím, než budou publikovány.